na Blog.cz

Já vím, už to tady bylo. Proto to nevkládám do hudby, ale do "diary". Ale když prostě! Jak se kdy může vztah Dan+Blair vyrovnat tomu, co měli Chuck a Blair??? Nijak a nikdy! Dair je prostě suška suchá, žádná vášeň, žádné napětí, drama. Jo, mají se rádi, ale... fakt to nevypadá dobře :-x. Jako prostě!! No, zavzpomínejte sami :-x (teda spíš samy :-x)

Nejde to vkládat, takže klikněte zde.

Nechybí tam čárky! Není to Dáda, ale dada, čtete dobře. Rozhodla jsem se totiž napsat dadaistickou báseň. Vnuknutí přislo po přečtení tohoto článku. Pokud si článek přečtete - není dlouhý - pochopíte i můj postup. Nastříhala jsem pár slov z novin a pak je vytahovala a postupně skládala vedle sebe. Připadám si jako umělec o.O.

Taky cítíte, jak ze mě sálá to umění? Jsem neskonale alternativní o.O a taky dosti načurální. Však proč bych dělala něco užitečného, když můžu před půlnocí sedět na posteli a stříhat slova z novin a skládat je do nesmyslů. Ale uznat musíte, že normálně by člověk něco takového nenapsal a že ty nesmysly občas nejsou od věci. Já vím, já vím, ode mě to zní zrovna vtipně, když ve všem musím mít řád a vše musím mít naplánované a když to nedává smysl, tak to prostě odmítám. Ale někdy ne. A to někdy je právě teď. A já už radši jdu.

Bolestem vesmír slzy tlačí..... (to bylo z mé hlavy... ale trochu to dává smysl, takže se to nepočítá o.O)

Sýr, že vzejde a kolotoč nesmí.

Hlad a mísa nevím kolik, který.

Poslední zelená byl katolík.

Už končíím :-D

Já vám nevím. Mě to asi nikdy neomrzí.

Při poslechu mě napadla taková zvláštní myšlenka. Neustále se honíme za svými sny, které se snažíme splnit a když se nám to podaří? Co nastává pak? Snažíme se splnit další a další. Právě jsem si uvědomila, kolik snů už jsem si splnila. A to při poslechu úryvku Kudykamu, který jsem tak strašně toužila vidět a hlavně slyšet naživo. A podařilo se mi to dvakrát! A co první koncert Billy Talent? Tolik námahy mě stálo přesvědčit rodiče, že tam opravdu musím jet! A Pink? Tak to byl můj sen snad odjakživa. Abych nemluvila jen o hudbě - mým snem, už od nepaměti (ale co si pamatuju, tak od V1. na gymplu), bylo studovat žurnalistiku. Poslední rok na gymplu jsem toužila studovat v Brně. Obojí se mi splnilo. Taky to doprovázel fakt, že splnění některých snů nemusí znamenat až tak velké uspokojení. Ale nic není tak zlé, jak to prvně vypadá :-). Určitě jsem nevyjmenovala vše, třeba až si na něco vzpomenu, tak článek obnovím. Každopádně - spousta snů ke splnění mě ještě čeká a já doufám, že se mi to povede, ale že se za tím nebudu honit a nepřestanu žít. Nechci se zabírat minulostí, ani hledět příliš do budoucnosti, ale ani nechci vyplýtvat veškerou svou energii na přítomnost. Přesto se však právě těm přítomným chvílím chci věnovat o něco intenzivněji než dříve. Určitě si přečtěte tento článek, který uveřejňuje projev Steva Jobse. Je to velmi inspirativní. No a promiňte mi mou chvíli zadumání a přemýšlení a užívejte si každé chvilky :-)

No komu se povede onemocnět, když začne takové krásné jaro? (teda chvilkama spíš už léto). Jasně, že mně. Ale to bych nebyla já, abych nesmrkala, nebolelo v krku a hlava zrovna když se můžu prohánět na bruslích nebo poctivě chodit do školy! V Brně teda jsem, ale jen kvůli jedné neodkladné zítřejší události, jinak bych se na to asi vyprdla. Snad mi bude lépe, abych nemusela zameškat to všechno, co už jsem zameškala minulý týden. No co už. Vymstilo se mi, že jsem si udělala dovolenou.

Tak asi zalezu do postele ještě za světla a pustím si nějaký hezký film. Proč bych se zdržovala prací do školy, když tam stejně nepůjdu.

Doufám, že se máte zdravěji a užíváte si jara! Já si zítra (pokud vylezu z postele) koupím něco dobrého na zelňáku a do specializovaného obchodu se půjdu shánět po vajíčkách. Jo a kousek od centra jsem objevila obchod s italskými surovinami, kde vyrábí i své vlastní čerstvé těstoviny, prodávájí prosciutto, sýry, no mňam. Tak snad budou i cenově dostupní!

Mějte se :-)

Tak jsem docestovala. Ne, že bych cestovala nějak daleko a nějak dlouho, ale ten odpočinek mi docela přišel vhod. Hradec, momentálně možnost na první příčce v žebříčku "město, kde bych chtěla v budoucnu bydlet", se opět vydařil. Akorát jsme ho tentokrát vzali tak nějak.... líně. Zato jsem strávila dost času s Eliškou, kterou jsem si chtěla sbalit do krosny a odvézt domů!

No a Praha.... Praha byla taky fajn. Sice po prvních pár minutách, pak i hodinách, jsem si gratulovala, že studuju v Brně a nemusím poslouchat "Helé tak já jedu na Václavák, jó? Tak já tam budu za pár minut jó? Počkáš na mě, jó?" a že si nemusím kabelku tisknout k tělu a že se nemusím bát psychoušu, kteří by mě žduchli pod metro. Jo a že nemusím jezdit metrem. Zvedá se mi z něj žaludek. Nicméně po delší chvíli jsem usoudila, že i ta Praha by nebyla špatným místem k žití, jen by to chtělo více financí. Nejvíce mě potěšil úžasný obchod kousek od Karlova mostu. Malé knihkupectví s cizojazyčnou, občas i českou, literaturou, půl na půl nová a použitá. Krásné prostory, příjemná atmosféra. No pro mě to byl ráj.

Takže jo, do Prahy ráda. Ale zatím jen na výlety.

No... a pak Hranice. Ale ještě než přišly, tak jsem si užila poprvé Regiojet. Parádička. Po úmorném cestování s ČD to byla velmi velmi velmi příjemná změna. Samozřejmě jsem pobrala vše, co bylo zdarma a cestu jsem si užila. A dala si cheesecake.

Tak to by snad bylo vše. Nebo ještě detaily. V Praze jsme se pořádně najedli poprvé (oslava promocí č.1 u Zlatého hada) a dneska u Vlasáka podruhé. Já si to teda žiju. A to i přesto, že jsem ta budoucí nezaměstnaná.

No nic, mějte se krásně a ... dodejte mi inspiraci! A básně pak budu skládat já!

Papík.

Tak abyste neřekli, že nepíšu, tak píšu. Je krásný den a to moc. Za chvíli vyrazím ven, sice na francouzštinu, ale snad po skončení ještě stihnu procházku po okolí, popřípadě posezení na lavičce s knížkou (která se mi pravděpodobně do kabelky nevleze, protože tam budou strašit učebnice...).

Ráno jsem vezla sestru do Olomouce na přijímačky, tak jsem si procházku udělala rovnou tam. Prošla jsem si náměstí, boční uličky a podařilo se mi nějak zkopírovat trasu, kterou nás vedla Maruš tak rok zpátky. Olomouc je hezké město, ale (což vlastně vůbec nemusí být ale) takové malé. Dala jsem si mňami oříškové latté z mekáče, které bylo vážně dobré! Dívala jsem se i na boty, ale odcházela jsem s nepořízenou. Pořídila jsem až v Hranicích, Deichmann to jistí. Takže mám své vysněné oxfordky :-). A rovnou i s pečujícím přípravkem, aby nedopadly jak kozačky :-D. Naši se vrátili z lyžáku, tak byla mamka ráda, že mě vidí. Včera jsme si udělali s Mirkou výlet do Holešova, tak tam nás taky uvítali s radostí :-).

No a to by snad bylo všechno. Pokud se budete nudit, přečtěte si můj nejnovější článek ( http://www.studentpoint.cz/198-hudba/5832-6-nejerotictejsich-pisni-vsech-dob#.T1HzWfEaNPV ) a třeba mu dejte lajk :-x . Ne, jak chcete....já vím, že chcete!!! o.O

Mějte se fajn a slavte ! Už je tu skoro jaro!

Tak zase v Brně. Teda v Chrlicích. Dneska jsem jela už ve 2, ani nevím proč. Asi, že jsem tu chtěla být za světla, brzo, trochu poklidit (což se zas nestalo). Zítra zas na přednášky. A pak večer na Noc univerzit, na přednášku o ACTA a možná ještě na protestní pletení o.O. A nebo taky protestní bodypainting o.O.

Nějak se mi teď nic nechce a to jsem plánovala aspoň trochu něco udělat do školy, no co už. Nejradši bych už byla v Hradci a na chvíli se z tama nevracela.

Ani už nevím, co psát. Mohlo by aspoň začít hezké jaro, abych se mohla občas s knížkou usadit pod Špilberkem, nebo vyrazila na brusle od Olympie až do Brna a nebo nasedla na kolo a po okolních cestách dojela do školy.

Tak jsem si tady udělala aspoň malou idylku.

A ještě detail idylky, malé DIY, které vzniklo ve chvíli nudy a prokrastinace.

Tak abych už radši šla. Mějte se fajn, přežívejte na školách a ozvěte se mi. Ať tady nejsem tak úplně sama.

***** Na Mavousovo přání vkládám znovu, omluva těm, kteří si to stačili přečíst, když to tu bylo asi dva dny někdy minulý týden***

Probudila se. Promnula si oči a zašvidrala v pološeru, kde se to vlastně ocitla. Jeho pokoj, už zase. Jenže on tu není. Už zase. Zašátrala téměř poslepu na zemi a našla to. Druhou rukou odšroubovala láhev a energicky si lokla. Kdy byla naposledy střízlivá? Ani se nepamatuje. Položila absinth pomalu na zem a sesula se do postele. Už neusne. Kde je mu konec? Se kterou je dneska? Tvrdí, že jsou to kamarádky. Pche. Kolikrát našla v jeho batohu "diskrétně" schované cizí kalhotky? Co to je ksakru za ženské, co mu své poklady strkají do tašky? Chtějí snad, aby se se mnou rozešel? Jenže to on nikdy neudělá, je mu mě líto. Vidím ten utrápený pohled v jeho očích, kdykoliv mě sleduje. Když vidí, jak se s námahou zvedám z postele, v jedné ruce chlast, v druhé cigáro. Je ze mě troska, už dlouho. Ale on mě neopustí, protože tu trosku ze mě udělal sám.

Nemotorně vstala a dovrávorala k psacímu stolu. Otevřela první šuplík odspodu, říkala tomu skříň vzpomínek. Tam schovávali všechny své staré fotky, dopisy, malé dárečky. Chopila se prvního dopisu. Z dob, kdy ona trávila semestr na vysoké škole ve Finsku. Psal jí básně, proboha! Romantik, ksakru. Třístránkový dopis pomalu dočetla, popisoval, jak mu chybí a jak se těší na jejich shledání. Jak by nejradši hladil její kaštanově hnědé vlasy, pohlédl jí do tmavých očí, prý vždy plných krásného smutku. Zamilovanost, pche. Prý trvá jen první rok. Jim vydržela, kolik, pět let? To byla láska. Vášnivé romány by se o ní psát nedali, avšak krásná byla až až. Nosil jí květiny, čekával na ni před školou. Srdce se jí rozbušilo a působilo hluk jako stádo splašených koní. Při pohledu na něj se jí podlamovala kolena, každá buňka v jejím těle se rozněžnila, jakmile z jeho úst plynula slova hodná slavného poety. Miloval ji celým svým srdcem. Milovala ho více než cokoliv na světě. Sakra.

Dopis rozhořčeně hodila na zem. Kam to zmizelo? Nic se přece nestalo. Vše jim vycházelo, nehádali se spolu, tak jak k tomu došlo? Přestali spolu komunikovat. Začalo to řídnoucí intenzitou sexu. Pak spolu přestali spát úplně. Zmizely i pusy na rozloučenou, uklidňující objetí vzala za své, jako by tu v první řadě ani nebyla. To je láska jako trám, ti spolu budou navždy. Slyšela hlasy svých známých v hlavě jako dunivé zvony. Však spolu stále jsou. Láska. Je to prapodivná stará megera, hrající si nevinně na romantickou vílu. Svými pařáty vpíjí jed každému na potkání a vysává z nich veškerý rozum. Jistými, pomalými kroky prochází životem každého z nás a zahaluje myšlení všech lidí nepropustnou mlhou. A teprve po nějaké době, kdy mlha začne mít trhliny, my se uvidíme navzájem tací, jací vlastně jsme. Je to mrcha, ksakru.

Ne pro všechny, jasně, že ne. V některých případech ta děvka zůstane v roli něžné víly a rozjasňuje dvoum šťastlivcům den za dnem jejich pouhou přítomností. Je to nevyzpytatelná bestie, to vám řeknu.

Probudila se. Uf, byl to jen sen. Zvedla se ze zablácené země a vyšla z chlívku. Je přece prase. A prasata nemají city.

Ples byl... zvláštní. Řekla bych i divný, ale ne ve špatném slova smyslu. Prostě se tam toho dělo MILION. A všechno nabralo spád až tak po půlnoci. A já si uvědomuju, že jsem v některých chvílích svým chováním mohla vypadat hrozně, jenže přitom to všechno bylo úplně jinak! To lisknutí přes ruku si zasloužila o.O.

A taky jsem se tam trochu nachladila. Není se čemu divit, když jsem jen v šatech běžela dvakrát nahoru na balkón a ven a nosila věci.

No ale.... mám písničku, která mi ten ples bude připomínat. I když jsem v tu chvíli zrovna možná vypadala tak, jak jsem vypadat nechtěla.